Markétka

Roman Piroch a Jiří Šimek / Roman Piroch / Vltavín

2020

Už jako kluk já chodil s tátou do stáje

vodu ze studánky dával koním pít

nejraděj hrával jsem si s Bělkou jménem Silvie

v copánky splétal hřívu bílou jako sníh

 

Jednou časně z rána táta řek’, že přišel čas

aby v sedle taky naučil mě žít

a já prvně bez pomoci osedlal

a prvně do sedla se vyhoup a prvně slít

 

Ten den, kdy setřásla mě kamarádka Silvie

já našel sen, pro kterej mám život žít

a dneska málo větších kouzel na světě tu pro mě je

než-li dusot kopyt a vlání koňských hřív

 

Do koní jsem se zbláznil milá Markétko

u mě křišťálový lustry nehledej

každej máme jiná přání, a tak Markétko

jsem kluk pro tvou lásku ztracenej

 

V létě chodili jsme koně plavit do řeky

co slunila svý tělo v klínu hor

bělka Silva milovala tyhle výlety

a nejraděj by se mnou k moři chtěla plout

 

Jediný zhoupnutí kyvadla našich kukaček

nebylo časem ztraceným na žádnej pád

táta přečet koňskou duši tam i nazpátek

a já dychtivej byl vše o koních znát

 

A tak už vím, že každej kůň si zvyká na oves

a lítá raděj nežli pták

teď už vím, že každej kůň je věrnej víc jak pes

a nikomu na světě neumí lhát

 

Do koní jsem se....

 

I mnoho smutnejch dní má život koníka

vždycky nejsmutnější je ten poslední

to je ti, jako kdybys ztratil člověka

a koňský slzy chvíli skrýváš do dlaní

 

Na štěstí za milion nedá si čas poroučet

a nový ráno uvítá tě svítáním

musím se však Markétko už rozloučit

snad někdy příště ti svůj příběh dopovím

 

Ná na na

Do koní jsem se...