Už jako kluk já chodil s tátou do stáje
vodu ze studánky dával koním pít
nejraděj hrával jsem si s Bělkou jménem Silvie
v copánky splétal hřívu bílou jako sníh
Jednou časně z rána táta řek’, že přišel čas
aby v sedle taky naučil mě žít
a já prvně bez pomoci osedlal
a prvně do sedla se vyhoup a prvně slít
Ten den, kdy setřásla mě kamarádka Silvie
já našel sen, pro kterej mám život žít
a dneska málo větších kouzel na světě tu pro mě je
než-li dusot kopyt a vlání koňských hřív
Do koní jsem se zbláznil milá Markétko
u mě křišťálový lustry nehledej
každej máme jiná přání, a tak Markétko
jsem kluk pro tvou lásku ztracenej
V létě chodili jsme koně plavit do řeky
co slunila svý tělo v klínu hor
bělka Silva milovala tyhle výlety
a nejraděj by se mnou k moři chtěla plout
Jediný zhoupnutí kyvadla našich kukaček
nebylo časem ztraceným na žádnej pád
táta přečet koňskou duši tam i nazpátek
a já dychtivej byl vše o koních znát
A tak už vím, že každej kůň si zvyká na oves
a lítá raděj nežli pták
teď už vím, že každej kůň je věrnej víc jak pes
a nikomu na světě neumí lhát
Do koní jsem se....
I mnoho smutnejch dní má život koníka
vždycky nejsmutnější je ten poslední
to je ti, jako kdybys ztratil člověka
a koňský slzy chvíli skrýváš do dlaní
Na štěstí za milion nedá si čas poroučet
a nový ráno uvítá tě svítáním
musím se však Markétko už rozloučit
snad někdy příště ti svůj příběh dopovím
Ná na na
Do koní jsem se...